A zase jednou o lásce

10. května 2015 v 20:55 |  Deník
Opět jsem se dnes probudila v šest. Co bych dala zase za to spát do jedné odpoledne, dělat se tu nic nedá, věčně hlídám psa aby v našem novém podnájmu plným nasraných důchodců neřval.
Dnes mi napsal kluk, s kterým jsem kdysi chodila pár dní. Měli jsme se rádi jako kamarádi což mi připomíná:

""klasická" láska: Jedná se prakticky o velmi pevné přátelství, které je většinou provázené sexuálním stykem."
-Wikipedie

To je vlastně vysvětlení a potvrzení toho proč nevěřím v lásku, ale abych nebyla jako naše media, tak přiznávám že se tam také zmiňují o zamilovanosti, poblouznění a další, které snad tvrdí, že lásku lze cítít.
A přiznávám, že to není tak dávno co jsem nad námi často přemýšlela a dovoluji si tvrdit, že jsem prošla tím poblouznění, kdy jsem si opravdu myslela, že ho miluju. Ano.. já.
Napsal že by chtěl jít ven, jestli nemám čas. Nebyla jsem zrovna na fejsbůku, tak jsem odpověděla až po dvou hodinách, ale už mi to začalo zase šrotovat. Často se zamyslím, nikdo ale neví nad čím dumám.

"Vaše mysl stráví 70% doby přehráváním vzpomínek a představováním perfektních okamžiků."
- Fakty CZ/SK

Moje představa:
Sehl se k mým rtům, ale já ho zarazila: "vždyť mě nechceš," šeptla jsem, odstrčil mou kroutící se ofinu do všech směrů, stejně urousaná jsem byla na našem prvním rande, tenkrát mi to neřekl, nechal mě abych tak hrozně vypadala celou cestu autobusem na kávu.
"Buď mou," usmál se a odhalil své zakřivené přední zuby. Chtěla bych ho tak moc.
"Možná," zamyslela jsem se.
"Možná co?"
"Možná až budeme staří a šediví," dodala jsem.
Vzdychl a podíval se na mě tím nešťastným výrazem a otázkou "proč" na rtech.
"Teď by jsme měli být oba s jinými lidmi a užívat si život, hlavně ty. Vrať se až se budeš chtít opravdu usadit, teď by jsi mě měl brzo dost."


Vím to, žiju se sebou celý život a vím jak na mě lidé reagují. Kdybych nad tím v tu chvíli nepřestala přemýšlet nejspíš by to dle mého skončilo polibkem.