Hezkej večír

26. května 2015 v 6:03 |  Deník
Ať jsem chtěla jak jsem chtěla, ani obloukem jsem se mu včera nevyhnula. Šafrán je.. no je zkrátka...
Psali jsme si a chtěl jít ven a já mu napsala, že nejdu, protože jsem mu minule slíbila, že nejsem zkrátka žádná tutovka a tak nepůjdu.
"Jdu ti naproti,"
"Nejsem doma!"
A pak si dělám svoje s tím že věřím, že nepříjde, ale nutilo mě to kouknout se. A to víš že jo. Seděl pod okny s těma svýma očima koukal jak štěně, kdo ví jak dlouho.
"Co tam tak sedíš," povídám.
"Dělej poď," zase na mě.
A víš co? Jdu. I když vypadám hrozně a moje pleť... no fuj, ale jemu to očividně nevadilo, celou dobu mě chytal za ruku a za pas a řekl mi, že mě rád vidí. Snažil se mě marně celou hodinu políbit a já prostě že "nikdy," udělal mi cucáka na krku a bylo mi příjemně, nakonec mě doprovodil a tu pusu jsme si dali, dokonce malou francouzkou. A já mu musela přibouchnout před nosem, protože mě vzrušil a cítila jsem se kvůli té puse blbě.
Kdyby mě začal milovat, nemůžu mu oplatit stejnou mincí. Není to fér.