Rajče v botě

12. května 2015 v 18:12 |  Deník
Co je s ním? Jen mi tam sklouzlo z chleba.
Mám modrý ret. Hrála jsem si s čoklem a nešikovně mi zarazil hedku do rtu, takže si už nemusím kupovat tu senzační fialovou rtěnku, po které jsem tak prahla.Vážím svých krásných 58 kilíčko a víte co? Zase mám depku, vždycky si na váze nechávám malou rezervu protože není přesná, počítám 57,8 za 58, ale váha se mi zase navyšuje, teď je to i bez rezervy 58. Co dělám špatně? Může to být tím, že když mám praxi jím 3x denně a když mám školu jen 2x? To je pak ale problém ve školním týdnu kdy jím jen 2x, protože ten je právě teď ... a teď.. nabírám.
Sakra já vím, že jsou to nesmysli, že se řeší důležitější věci. Já jsem, ale v depresi a tak tu teď nic jinýho řešit prostě nebudu.!.

Po schodech vyšlo několik párů podivně oděných lidí, byli to černé kombinézy, se svítícími pruhy.
Jako z Tron Legacy, pomyslela jsem si. Způsobili tichý rozruch a výsměch. Rozhodla jsem se je dál ignorovat, stejně jako tu dlouhovlasou namyšlenou blondýnu na konci chodby, s jedním okem menším, přehnanou hnědou tvářenkou a rty přejetými rudou rtěnkou.
Jeden z těch v kombinéze měl malý přístroj, kterým přejížděl celou chodbu a postupně jednoho žáka po druhém. Pak se ozval mechanický ženský hlas za mými zády ohlašujíc:
"100%," chlápek s přístrojem se usmál na ostatní a kývnul, ucítila jsem něčí pevnou dlaň vláčející mě doprostřed chodby. V tom mi vjela ostrá bolest do zád, mé oči modře zasvítily a já věděla přesně co mám dělat stejně jako ta blondýna naproti mě.
Obě jsme nově získaným instinktem , instinktivně sahly po kruhu na zádech a mrštily jej proti sobě, odrážely se po místnosti s vražednou rychlostí.. boj začal.