Červen 2015

Chce tři děti o.O

1. června 2015 v 16:02 Deník
Teda to byl víkend, to ti povím.
Měla jsem depku a stres a všechny debilní pocity, protože Šafrán mi na moje "Choď ven, nechci aby sis myslel, že tě omezuju," odpověděl: "Když budu chtít, tak s nějakou půjdu. Jen si na ní nic nedovolím, protože mám tebe."
Hlodalo mě to, tak povídám:
"Když ty můžeš, tak já vlastně taky hm? Taky si na něj nic nedovolím."
"Ne to teda ne!"
Byl absolutně rozladěnej a navrhl:
"Tak já se nebudu stýkat s holkama a ty s klukama, vyhovuje?"
Jistě že mi to nevyhovuje, nelíbilo se mi, že to takhle vyřešil, protože kvůli mě se nebude s nikým stýkat a pak mi to bude klást za vinu, takže tohle seru.
Krom toho jsem si promluvila se zrádkyní Levan, která mě o víkendu vypekla.
"Bojuj za ženská práva!" Taky jsem proti diskriminaci. Co může on, můžu taky a tečka.

Nějak od čtvrtka spolu oficiálně chodíme, a nějak od toho čtvrtka ... jsem s ním už oficiálně chodit nechtěla.
Celej ten večer byl podivnej, moc jsme nemluvili, nasral mě když se ohlížel za jinýma holkama, ale podusila jsem to v sobě a při loučení jsem mu pravdu řekla ve formě, kdy si snad myslel, že si dělám legraci. Nic člověka nepřekvapí víc než pravda.
Ten večer z jedné strany výjimečný tím, že jsme se při loučení líbali, a on si mě na sebe vysadil a bylo to prostě úžasný a ty moje pochybnosti přišli až po rozloučení, protože mi řekl, že v sobotu jde makat a zítra, že má s někým sraz. S někým. Já nechci být žárlivá, fakt ne, ale štve mě, že prostě nastavuje pravidla, v kterých nejsme upřímní a upřímnost, řekněme si pravdu, je kurva důležitá ať už je pravda jakákoliv.

Pátek jsem si užila s maminou, šli jsme na sklenku do města a všude bylo nasráno, protože začínala slavnost.
Napsala jsem Levan, s kterou jsem byla domluvená na tom, že je oslavíme spolu, ale jako každý rok se na mě vykašlala s tím, že jde s někým jiným. Alespoň, že tentokrát byla upřímná ne jako loni, kdy si vymýšlela jak ji bolí hlava má horečku a že zůstane doma, což ji ovšem když jsem ji potkala, asi nějak přešlo.

V sobotu jsem byla nešťastná, zklamaná a naštvaná, protože jediný s kým jsem mohla jít byla Levan a samotné se mi do té městské tlačenice nechtělo. Nakonec mi sobotu zachránil táta, přijel až za mnou a šli jsme to projít, dali jsme pivko a ty výborný pražený arašídy a dostali jsme se dokonce až na věž.
Chtěla jsem tam něco koupit mamině k narozeninám, ale sešlo z toho. Vrátili jsme se k nám, dal si kafe a já mu řekla, že s někým teď chodím, jediný co na to řekl bylo:
"Hlavně aby nebyl pokérovanej a neměl naušnici v uchu," kéž bych mu mohla říct:
"Naušnici má a já mám zase tu kérku," asi by dostal ňákej hroznej výbuch, kterej by buď skončil tím že by mi zmaloval ksicht, nebo výčitkama jak se ve mě zklamal a odešel by takovým způsobem, co umí jen on, takže bych se cítila hrozně, i když nemám za co, protože je to moje tělo a tečka.
Večer před desátou mi napsal Šafrán, že se mnou chce jít ven, napsala jsem mámě, že chci jít a ona mě totálně zazdila tím že napsala: "Zapomeň."
A to víš, že jsem se cítila jak největší konina, když nemůžu v osmnácti ven, nebo když si nemůžu dělat co chci, takže pro příště, mě to nezajímá a půjdu na ten debilní ohňostroj i kdyby na mě vytáhla pouta.

V neděli dopoledne jsem se byla projít se psem, pak volala máma takže jsem byla nepříjemná a to bylo hned:
"Takhle si se nikdy nechovala!" a "Mluv se mnou slušně," a jediný co jsem si myslela bylo: cháchá to čekej. Já vím, že to všechno myslí dobře, i když to někdy říká takovým tónem, že by ji člověk nejradši nakopal do držky, ale já už nechci být akvarijní ryba, už prostě nechci.
Celej život jsem byla zavřená před nebezepečím, kvůli ní, a jsem fakt hrdá, že nejsem kdo ví jak hroznej introvert a dokážu se normálně bavit s lidmi.
Když napsal Šafrán, sama jsem nedokázala pochopit, jak jsem ze sebe vykouzlila člověka a že mi to docela slušelo.
Opravdu naštvanej byl, tak jsem mu to řekla na rovinu, že za to může matka a bylo všechno ok. Šli jsme se napít, pak jsme poslouchali kapelu on mě furt pusinkoval, a pak jsme si sedli na lavičku v parku a on řekl:
"Takhle bych tě mohl cucat pořád," a bylo to fajn, všechno bylo fajn.
Konec dne jsme byli v parku na trávě a já zjistila, jaký je jeho tajný místečko, kde se mu mé polibky líbí nejvíc a když se na mě podíval řekla jsem naschvál i když jsem doufala že to tak není:
"Koukáš nějak zamilovaně,"
"To bude asi proto, že do tebe zamilovanej jsem."
Takže super, budu taky někdy? Mám ho ráda, trávit čas s ním je kouzelný, ale ještě furt mám dojem, že tohle cítit nedokážu k žádnýmu chlapovi.